Kvůli rekonvalescenci jsme zůstali na Bali o den déle, ale přestěhovali se do jiného hotelu poblíž pláže Sanur, což je strategický bod pro výpravu na Nusa Lembongan. Taxikář nebyl nijak nepodobný všem ostatním taxikářům, přesto nás ale všechny překvapil když při placení neměl nazpátek ačkoliv jsme mu přislíbili tučné dýško. Vběhla jsem se stotisícivou bankovkou do nejbližšího obchůdku. Paní se sice culila , ale peníze mi rozmněnit nechtěla. Dobrá, tak ja si chci koupit tuhle buchtičku...To nepůjde, řekla mi s úsměvem. Nemám nazpátek. Peníze se ještě někde snažil rozmněnit dotyčný pan taxikář, ale nedařilo se. Poněkud unavený Kamil přišel o trpělivost a zaplatil taxikáři o dvacet tisíc víc a už ho nechtěl vidět.Náladu jsme si zpravili guavovým džusem s banánem a plaváním ve vyhřátém bazénku.Navečeřet jsme se chtěli dle průvodce ve vyhlášené restauraci The Village, kde mimo jine dělají i výbornou domácí zmrzlinu.Radši pojedeme taxíkem, nevíme přesne jak se tam dostat. Paní co mi dopoledne nechtěla prodat buchtičku mi s úsměvem oznamuje, že ať taxíkem nejezdíme, ačkoliv tím připravuje svého manžela o kšeft, a stojíce u prázdného taxiku, který vyjíždí asi jen lichou sobotu nám posunky vysvětluje, kde se restaurace nachází. Tak dobrá jdeme pěšky.Jenže ačkoliv máme mapu a nejmíň jeden z nás umí indonésky, stějně se nemůžeme k The Villige dostat. Po dvou hodinách to vzdáváme a místo do všemi průvodci vychvalované restaurace The Village ( která neexistuje) jdeme do jiného velmi příjemného podniku, jehož majitelem je shodou okolností běloch, zdá se že je to Francouz,ale nejsem si jistá. Stojí u našeho stolu a culí se. Vypadá trošku jako ztracený ožralý stařík, který se chce seznámit se dvěma podobně ztracenými bělochy, aby mu pomohli najít cestu domů. Ale když se ho indonésky ptám, o co tu jako jde, potěší ho, že mluvím a popřeje nám dobrou chuť a že je prý majitelem tady toho všeho. Jídlo bylo výtečné.Večer se ještě jdeme projít ulicemi, ale The Village jsme nenašli...
Žádné komentáře:
Okomentovat