Přesun Na Gili Meno nám zabral celý den.Míjeli jsme nádherné pláže , zátoky i stoupali do kopců a klesali z nich zase dolů. U patníků čekali opičí králové a koukali na projíždějící auta a motorky jako na televizi.V Bangsalu jak jinak se na nás vrhla banda nahaněčů. Nešlo odolat. Takže jsme si předplatili cestu do Mataramu, odkud jsme pak plánovali návrat na Jávu. Teď ale čekáme na věřejnou loď, která nás doveze na Gili Meno. Všichni ostatní běloši ( jeden z nich ukazoval nezletilým indonéským mladíčkům své trenýrky zavěšené prooooklatě nízko) se nalodili na speciální loď pro bělochy a tím ulehčili svým peněženkám desetkrát účinněji než my s Kamilem. My hrdině čekáme na public boat a jíme něco, co vypadá jako jídlo za mohutného povzbuzování místních. jsou pilní. Jeden z nich se dokonce velice rychle učí základní fráze českého jazyka a to vše jenom proto, aby z Kamila vymámil-samozřejmě zadarmo -jeho frčácké sluneční brýle od Armaniho, které ho stály sto doláčů. Dotyčný je dokonce s to přivléct na požádání stodesetiletou vlastní babičku, ale v tu chvíli by byla jeho každá babča, kterou by potkal na ulici a vypadala na víc než na sto. Kamil odolává i dalším loudilům a brýle si hrdinně nese -na nose-na loď. V tu chvíli, kdy se chceme nalodit, se spouští prudký déšt, jako ostatně vždy když se chceme naloďovat.Jeden pinďa mi slibil , že když si od něj koupím přívěsek se symbolem Lomboku, tak zastaví déšt. Udělám cokoliv, jen abych nemusela plout v bouři. Amulet si od něj kupuji. To jsem ještě netušila jakou smůlu mi tento panáček přinese. Déšť, ale opravdu ustal. Ale jak se říká, všeho dočasu, takže když jsem zvedli kotvu, začlo lít znovu a mnohem urputněji. Trošku jsem zezelenala a zbledla, ale nechtěla jsem moc děsit malou čokoládovou holčičku co jela s námi na jedné lodi. A tak jsem jen strachy kousala kamila do ramene. Díky Bohu cesta trvala asi jen15 minut. Na Gili Meno jsme byli velmi překvapeni množstvím turistů. A to je tento ostrov průvodci označován za nejklidnější ze všech tří ostrovů v této oblasti.No, i průvodce se může mýlit. po několikahodinovém neuspěšném bloudění po obsazených hotelech se nám podařilo ubytovat v bungalovu přimo v přístavišti. Bylo to ale velmi pěkné a klidné místo i pan hoteliér vypadal poněkud ospale.
Večer jsme se vydali do restaurace nedaleko, ale pro nával turistů nám ani nechtěli umixovat džůs a barakudu nám nedopekli. Brambory byly výborné.
Žádné komentáře:
Okomentovat