Ráno už jsem uplně zdravá. Nemám ani tyfus ani horečku dengue a dokonce ani malárii. Vyrážíme na pláž a odtamtud na ostrov Nusa Lembongan.Tam už to známe. Náš oblíbený hoteliér a restauratér Luis, ale není doma. Tak jen pojíme několik z jeho specialit a přesouváme se, po úporném smlouvání s ojekisty,na motorce na Pláž snů. Komang-majitel, co ale vypadá jako zádumčivý zahradník denodenně okusující tupými nůžkami jednu palmu, už na nás čeká, neboť jsem mu včas volala a zamluvila jeden bungalov s výhledem na divoké , ale průzračně modré moře.Vlny vyskakují do výše deseti metrů, takže ani sportovec Kamil si v nich netroufá šnorchlovat.Popíjím výborný koktejl a laškuji a Komangem. Asi ho to nějak vzalo, protože za několik dní na to mi přichází rozněžnělá esemeska právě od něj. V noci se Kamilovi povedlo neroztrhat moskitiéru, což považuji za značný úspěch. Z Lembonganu public boatem zpět na sanur a Bemem na sever do městečka Padang bai.Na terminálu ještě krátké intermezzo, seznámení se skupinkou dětí. Desetiletý klučina je nejodvážnější a vyptává se mne kam jedeme a co tam chceme a taky nám vyoráví o krásných plážích , kam se určitě musíme vydat. Jeho kamarádka, držící v náručí ještě menší holčíčku než je ona sama, jen tiše poslouchá a usmívá se. Nemám nic co bych jim dala, ale najednou si vzpomenu že mám v batohu jablko. Dám ho do dlaní té nejmenší holčičce. Ta s ním hned někam odběhne. Za chvliku se vrací, jablko je rozkrojené na tři dílky . Jeden už sama žvatlá a ty dva podává svým kamarádům. Ještě si zamáváme a už vyrážíme na sever.
Žádné komentáře:
Okomentovat